Vlny
Kolektivní odvaha českých redaktorů
Za sebe musím říci, že historické filmy z československé historie zvládám velmi těžko. Důvodem je převážně moje citlivost na dané téma a to, že nemůžu uvěřit, že se tyto hrůzy v našich dějinách (právě ve velmi blízké minulosti) děly. Protože byl film velmi chválený, tak jsem se rozhodla podpořit českou kinematografii a samotného Jirku Mádla právě návštěvou tohoto filmu v kině.
Film Vlny, režiséra Jiřího Mádla, byl jedním z nejvíce očekávaných českých snímků letošního roku. Po vlnách emotivních reakcí a ovací na filmových festivalech konečně vstoupil i do kin. Tento film vypráví příběh zaměstnanců zahraniční redakce Československého rozhlasu, kteří během dramatických událostí Pražského jara a následné invaze v roce 1968 neúnavně bojovali za svobodu slova – a přitom riskovali, že ztratí mnohem víc než jen tuto svobodu.
Vlny vzdávají hold obyčejným lidem s neobyčejnou odvahou. Film je plný emocí, podtržených vynikajícími hereckými výkony, mezi nimiž vynikají především Vojtěch Vodochodský a Stanislav Majer. Jeden z nejsilnějších prvků filmu je bezesporu hudba, která podtrhuje atmosféru a dodává scénám další rozměr. Jiří Mádl připravoval tento snímek přes deset let, a na filmu je to znát.
Děj filmu
Příběh je inspirován skutečnými událostmi a postavami redaktorů zahraniční redakce Československého rozhlasu, kteří v letech 1967 a 1968 statečně hájili svobodu slova, a později i samotné vysílání, když budovu rozhlasu obsadila okupační vojska. Film nás hned v úvodu vtahuje do doby pomocí záběrů z procesů 50. let, včetně osudu Milady Horákové, a postupně nás uvádí do kontextu, jak bylo tehdejší Československo pod vlivem Moskvy.
Děj se dále posouvá k dramatické demonstraci studentů, která končí brutálním zásahem policie. V tomto okamžiku se seznamujeme s hlavním hrdinou, Tomášem, který se snaží postarat o svého mladšího bratra Pavla. Tomášův osobní a pracovní život se ve filmu prolínají, a právě strach o Pavla ho nutí k těžkým rozhodnutím – včetně spolupráce s StB. Když se Pavel přihlásí na konkurz do rádia navzdory Tomášovu zákazu, je to právě tento okamžik, kdy Tomáš rozhodne o své budoucnosti a přijme práci v rozhlase, aby zabezpečil sebe a bratra.
Film dále představuje klíčové postavy z redakce, včetně Milana Weinera, Jana Petránka, Luboše Dobrovského, Věry Šťovíčkové a Jiřího Dienstbiera – lidí, kteří se navzdory tlaku režimu nevzdali své víry v pravdu a spravedlnost.
Odvaha českých redaktorů
Je zřejmé, že Vlny neměly za cíl ukázat jednoho hlavního hrdinu, ale spíše kolektivní odvahu a statečnost celého týmu redaktorů. Mádl tímto snímkem vzdává hold nejen jim, ale i celé jedné kapitole v dějinách médií, která doposud nebyla důkladněji zpracována ani publicisty, ani filmaři.
Celkové hodnocení
Vlny jsou konečně dobrým českým filmem, který skládá poctu zásadní kapitole našich novodobých dějin. Film naplňuje vysoké standardy evropské filmové tvorby, a i když má 130 minut, tyto minuty utečou, ani nevíte jak. Za sebe musím pochválit jeho svižné tempo a hudbu. Dále musím pochválit výběr herců, které zde také musím zmínit.