Družka – Ali Hazelwood
Ali Hazelwood se po Nevěstě vrací do světa vlkodlaků a upírů, tentokrát s novou hlavní hrdinkou. Družka nabízí vtipné dialogy, silnou romantickou linku a skvěle napsanou chemii mezi postavami. Přesto mě mrzelo, že slibně rozjetá zápletka dostala prostor až na samotném konci. Jak se mi pokračování líbilo a proč za sebe stále doporučuji spíš první díl?
Po úspěchu Nevěsty jsem byla hodně zvědavá, jak se Ali Hazelwood popasuje s pokračováním. Moc se mi líbilo, že se tentokrát příběh zaměřuje na jinou hlavní postavu – Serenu Parisovou. Díky tomu nepůsobí kniha jako kopie prvního dílu, ale přináší nový pohled na svět vlkodlaků a upírů.
Serena mě bavila od první stránky. Má skvělý smysl pro humor, umí být sarkastická a její slovní přestřelky s Koenem byly jednou z nejlepších částí celé knihy. Líbilo se mi, jak se nenechala zastrašit ani alfou severozápadní smečky a dokázala jeho autoritu často odzbrojit vtipnou poznámkou. Chemie mezi nimi fungovala velmi dobře a styl psaní Ali Hazelwood mě opět nezklamal – čte se to lehce a stránky mizí pod rukama.
Co už mi ale tolik nesedlo, byla samotná zápletka. Měla jsem pocit, že hlavní konflikt, který se budoval téměř celou knihu, se nakonec vyřešil až během posledních zhruba padesáti stran, a navíc až příliš rychle. Čekala jsem, že napětí a nebezpečí kolem Sereny dostanou větší prostor. Místo toho autorka větší část knihy věnovala romantické lince a erotickým scénám. Ty mi samy o sobě nevadily, ale kvůli nim podle mě utrpěl děj.
Přesto jsem si čtení užila. Pokud máte rádi romantickou fantasy s výraznou chemií mezi hlavními hrdiny, určitě stojí za přečtení. Za sebe ale musím říct, že první díl Nevěsta se mi líbil více a právě ten bych doporučila o něco raději.
Oblíbené citáty
„Dobro a zlo jsou široký štětce, který ne vždy dokáže vykreslit jemný detaily skutečného života.“
„Kdyby mi někdo dal kus papíru a řekl, ať sepíšu všechno, co mám rád, o čem sním, co vím, že mě udělá šťastným, stačilo by mi napsat tvoje jméno.“