Ďábelské hry – Angela Marsonsová

Po první knize ze série s Kim Stoneovou jsem měla vysoká očekávání na další případ Kim, protože po první knize jsem nebyla uchvácena. Bohužel musím říct, že mě Ďábelské hry opět neoslovily a od knihy jsem očekávala mnohem víc.

Největším problémem pro mě bylo tempo vyprávění. Děj se podle mého názoru zbytečně vlekl a chybělo mu napětí, které mě obvykle nutí číst ještě jednu kapitolu. Tady jsem knihu často odkládala a neměla potřebu se k ní hned vracet.

Hlavní protivnice, doktorka Alexandra Thorneová, byla bezpochyby velmi zajímavou postavou. Její inteligence a schopnost manipulace slibovaly opravdu silného protivníka. O to víc mě ale mrzelo, že závěrečné rozuzlení a její jednání na mě nepůsobily tak přesvědčivě, jak bych čekala. Potenciál této postavy podle mě zůstal nevyužitý.

Kniha navíc obsahuje druhou dějovou linku, která se odehrává v pozadí hlavního případu. Přestože se věnuje smutnému tématu, nedokázala mě výrazněji vtáhnout. Často se mi stávalo, že jsem na ni během čtení téměř zapomněla, protože mě nijak zvlášť nezaujala ani neposouvala příběh kupředu.

Nemohu říct, že by byla kniha špatně napsaná. Angela Marsonsová pro mě nepíše knížky poutavě a čtivě. Může to být samotným překladem. Navíc postava Kim Stoneové mi přijde jako velmi nesympatická postava. Tentokrát mi ale chyběla větší dávka akce, napětí i překvapivých zvratů. Příběh, ve kterém čtenář poměrně brzy tuší, kdo stojí na druhé straně, pro mě jednoduše nefungoval tak dobře, jak bych si přála.

Ďábelské hry pro mě nakonec představují spíše podprůměrný díl série. Silná hlavní antagonistka měla velký potenciál, který podle mě zůstal jen částečně využitý, a pomalejší tempo způsobilo, že jsem se do příběhu nikdy naplno neponořila. Přesto věřím, že fanoušci Kim Stoneové budou chtít v sérii pokračovat – já sama v sérii pokračovat nebudu.